Co toto WTF je?

ČLÁNKY -> CO TOTO WTF JE?

Toto je food-blog www.chill-in.cz. Dozvíš se tady, jak co nejlépe v ČR uvařit autenticky indický jídlo.

Tyto stránky začaly existovat v době, kdy bylo potřeba si nějakým způsobem evidovat svoje postřehy, zajímavý informace a vařební zkušenosti na téma indické kuchyně. Tento blog f podstatě nahradil množství popsaných papírů, ve kterých začal být chaos. Tady se přece jenom ten chaos dá trochu administrovat.

Co se názvu domény www.chill-in.cz týče, vychází z anglickýho „chill out“ (vychladnout), nicméně vzhledem k tomu, na čem je tento blog postaven, bylo potřeba význam tohoto slovesa obrátit.

Story vokolo

Měl jsem příležitost pobývat celkem osm měsíců pracovně v Dubaji. Pravda, není to Indie, nicméně Emiráťanů je málo, ale mají prachy, takže zaměstnávají miliony cizinců, aby mohli lépe kontrolovat infrastrukturu státu. Nejpočetnější skupina cizinců v Emirátech jsou Indové a Pákistánci. V minulosti byly tyto dva státy jeden, takže filozofie jejich pokrmů je z historických důvodů tak nějak dost podobná. Hmňo … a tihle lidé potřebovali něco jíst, tak si svoje stravovací móresy přivezli i do svých „zaměstnání“. Do Emirátů. Proto má indická kuchyně v Dubaji mnohem silnější základnu, než u nás v ČR, na okraji západního světa. Koneckonců, z Emirátů je to do Indie jen přes malej flusanec moře – asi tři hodiny letadlem.

Poprvé, když jsem si v tamější zaprděné Indické restauraci objednal Beef Masalu, tak jsem jídlo vrátil se slovy, že to je fucking spicy, že to určitě žrát nebudu a objednal jsem si nějaký nudle s masem. Za toto bych si dneska nejradši naliskal. Je mi až smutno z toho, jakej jsem byl debil! Mohl jsem být o několik týdnů zkušeností s touto kuchyní bohatší, ale já vůl, jako naprosto exemplární občan České republiky místo toho žral vepřový konzervy, paštiky, instantní polívky a spoustu dalších sraček z domu, který si česká nátura sbalí do ešusu při cestě čtyřicet kilometrů od baráku a dál. Hned jakmile jsem prozřel, tak mně bylo jasný, toto prostě chcu umět uvařit aji doma!

Říkal jsem si, že Indický vaření bude sranda. Jenom koupím pár druhů koření, pročtu si pár receptů a už to povalí. Hovno leda! I přesto, že už roky vařím a mám snad nějakou zkušenost, tak první pokusy indickýho vaření dopadaly katastroficky. Možná jsem měl těžší začátky, protože každodenní autentickou Indickou večeří byla nasazena laťka příliš vysoko. Asi dvakrát nebyla jiná možnost, než můj výtvor vysypat prasatům, protože to nešlo žrát ani z lítosti o peníze, který jsem do toho vrazil. To bylo možná v roce 2015. Potom jsem svými nepříliš povedenými, ale už jedlými pokusy, krmil svoje kamarády. Ti měli dost práce pobrat pálivost, takže ani moc neřešili to ostatní. Docela to trvalo, než jsem poprvé udělal něco, co se začalo podobat mojí chuťové vizi, která byla podložena osobním zážitkem a povedlo se to až v roce 2018. Ale furt to ještě nebylo úplně vono. Mezitím proběhla i fáze, kdy jsem se na to asi na rok vysral, protože to bylo jako fakt marný. Nechal jsem to uležet a začal znovu a lépe. Namísto statických receptů na webu jsem začal více intenzivně sjíždět desítky a desítky videí na Youtube a přitom mě došlo, že statický webový recepty jsou sice dobrý, ale je tam příliš mnoho prostoru pro fantazii pro někoho, kdo má jakš takš zažitý postupy z vaření Českých jídel. Bylo potřeba jít na začátek a od principů z vaření českých jídel se oprostit. Malá revoluce nastala po dovolené v Dubaji v roce 2019, když jsem se vrátil na ty stejný místa za účelem se brutálně dobře nažrat. Pod tíhou všech předchozích pokusů a znalostí, co jsem na toto téma do této doby nasbíral a už jsem trochu věděl vocogo, jsem konečně uvařil jídla Tikka Masala a Biriyani, za který už se nestydím.